O medvídcích

Nevím přesně, kdy vznikl první medvídek. A vlastně ani nevím, proč právě medvídek.

Začalo to docela obyčejně. Hrála jsem si s klasickou papírovou hmotou, zkoušela, co všechno umí, ale pořád mi ty běžné hmoty úplně neseděly. Protože mě baví experimentovat, postupně jsem začala míchat a upravovat vlastní hmotu. Po několika měsících zkoušení vznikla směs, která mi vyhovuje přesně tak, jak potřebuji. Pojmenovala jsem ji MEDRA.

A někde během experimentování se najednou objevili medvědi. Prostě přišli sami.

Možná v tom má prsty i jedno malé dětské "trauma". Nikdy jsem neměla svého opravdového plyšového medvídka, a tak si to teď zřejmě trochu vynahrazuji. Jen místo plyše prostě přišla papírová hmota.

Medvídci většinou nevznikají podle přesného plánu. Někteří mají totiž své vlastní názory na to, kým chtějí být. Zůstávají nedokončení klidně celé dny nebo i týdny. Stojí tiše v ateliéru nebo lezou po poličkách, sledují mě při práci na ostatních medvídcích a čekají, dokud mi neprozradí, čím vlastně chtějí být. Někdy na mě přímo hlasitě zavolají a jindy jen tichounce pošeptají.

Postupně jsem zjistila, že je většinou lepší je poslechnout. Jejich vlastní nápad bývá nakonec někdy pravdivější a zajímavější než ten můj.

Možná proto mám pocit, že si každý z nich žije trochu vlastním životem. Jeden potřebuje klobouk, druhý křidélka, třetí nechce nic. Jeden se tváří důležitě, jiný jako by právě něco provedl. A některý prostě jen trpělivě čeká, než pochopím, kdo vlastně je.

Hmota MEDRA, ze které medvídci vznikají, jim dává povrch a vzhled, který působí trochu staře, jako by tu už nějakou dobu byli a měli za sebou vlastní historii. Nejsou dokonale hladcí ani úplně pravidelní. A právě to na nich mám ráda.

Na některé doplňky používám klasickou papírovou modelovací hmotu, kterou si dál upravuji, a tam, kde je potřeba jemnější detail, používám polymerovou vypalovací hmotu. Každý materiál má svoje místo.

Hotoví medvídci jsou překvapivě odolní, pořád jsou ale vyrobeni z materiálu, který má rád sucho a trochu ohleduplnosti. Nehodí se proto ven ani do vlhkého prostředí a nejlépe jim svědčí jemné zacházení. Přeci jen jsou to malé křehké bytosti.

Postupně jsem si také všimla zvláštní věci. Na medvídky často reagují silněji dospělí než děti. Možná je to tím, že pro děti je jejich kouzelný svět ještě samozřejmý. Medvěd, který něco vyvádí, cestuje, sní nebo se učí létat, není nic podivného. Dospělí už od takových světů bývají trochu dál. A možná právě proto se k nim na chvíli rádi vracejí.

Jestli tedy medvídci z Medvědího ráje mají nějaký důvod, proč vznikají, pak možná tenhle: aby nám připomněli místo, kde fantazie nemívá pravidla a všechno je možné.

Medvídci zatím nejsou na prodej. Stále jsou tak trochu ve fázi prototypů a celý jejich svět se ještě vyvíjí. Zkouším nové postupy, upravuji materiály a nechávám je, aby si postupně našli svou konečnou podobu.